Paraglidig klub Plzen
 Jste anonymní uživatel. Přihlašte se.   Dnes je | svátek má Helena, zítra Ludvík


  Vyhledávání
  

  Kalendář akcí
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

Jak na 100km přelet s PK
Vydáno dne 02. 05. 2007 (2468 přečtení)
I na víkend po velikonocích byla předpověď počasí pro celou střední Evropu výborná, tj. letová pro PK. Po dešti ani stopa, pouze v některých oblastech převládal východní vítr...

Proto pro první dva dni doporučuji  Graifenburg a  Otta souhlasí. Hned první den jsme byli mile překvapeni silnou jarní termikou. Já polétal 2,45 hod, východní vítr mi moc neseděl, ale Otta po 7 hodinách málem uzavřel 100km trojúhelník Greifenburg - Lienz – Obervellach a přistál v Drautal, 11 km před Graifenburgem, a to již po větru.
Druhý den byl východní vítr slabší, ale i tak, 13 km proti větru mi zabralo hodinu letu. Zpět po větru to bylo jiný kafe a tak jsem pokračoval přes Greifenburg na Lienz. Bylo příjemné potkávat i jiné létající stroje, ať již hadrové, igelitové nebo hliníkové. Při příletu k Lienz bylo chybou letět po svahu nad městem, protože za lanovkou a po otočení proti větru jsem byl rád, že jsem dolétl na oficiální přistávačku. Se 4 hodinami ve vzduchu jsem byl spokojen. Otta v Lienz nastoupal na hřeben i na ostatní hřebeny, protahoval co to šlo, až se mu to stalo osudným a přistál v údolí u Obervellach. Po jeho stopu ho u Spitalu vyzvedávám a pokračujeme na Slovinsko. I tento let byl hodnotný, vždyť ulétl opět přes 100km a to není tak lehký úkol.
Třetí den po ranní snídaní vše nabito a připraveno na moji dlouho očekávanou stovku. V Tolminu u para parkink taxi klid, jsme zde pouze mi dva. Vytahuji osvědčený monokulár a na startovačce vidím několik pilotů. Vítr tam fouká jak z praku. Oni ho očekávali , ale tak brzy po ránu je překvapil taky. Za chvíli se to rozdunělo i dole a tak dnešní den věnujeme turistice a odpočinku. Večer je dlouhý a tak Ottovi navrhuji oslavu mého 100 km přeletu den předem. Vždyť zítra jedem domů a na oslavu nebude čas. Otta s úsměvem souhlasí a tak další dvouhodinovku  vychutnáváme rozkroj v místním hotelu na náměstí. Spalo se nám po něm výborně.
Čtvrtý den – den očekávaného přeletu stovky začal. Na parkovišti jsme opět sami dva. Ottu s rostoucím časem chytá nervozita. Je zvyklý startovat s prvními a přistávat jako poslední. Musím ho krotit, volám mobilem na para – taxi. Za chvíli přijedou dva taxíky, čekáme ještě na další Slovince a konečně po 11,00 hod. vyrážíme na Kobalu. Počasí je výborné.
Nastává mi PROBLÉM č.1. Cestou nahoru mi teče cyklo - láhev s vodou, ze které hasím žízeň za letu. Na startu mají první borci problém s nastoupáním nad start. Otta taky, až se rozhodne pro oblet na závětrnou stranu a tam pomalu začíná stoupat. Já se startem nepospíchám, neboť dnes vyhasnout by znamenalo konečnou. Zahajuji přípravu a …..
Nastává mi PROBLÉM č.2. Praskne mi tkanička v moji 7 - leté botě, že zrovna dnes?! Tkaničku posunuji a dokonce jde uvázat na mašličku. Otta nabírá výrazný stoupák a startoviště ožívá. Roztahuji PK na závětrné straně, kontroluji, upínám, beru do květáku a přesunuji se na start, na návětrnou stranu. Nárazy větru se střídají, ale zatím pouze o síle do 2m/s. Startuji na křížový start, vše OK i když lehká pochybnost zde z mojí  strany je.
Nastává mi PROBLÉM č.3. Jak jsem zjistil po startu, levá řidička, a to její střední šňúrka, má uzlík. Ten způsobil, že při přímém letu jsem musel mít pravou řidičku staženou víc než 20cm. Rozvázat uzlík se mi nepovedlo. Za celá léta se mi to ještě nestalo. Zatím stoupám zpravidla v levých zatáčkách a jako naschvál všichni Slovinci točí vpravo. Při převýšení 1200 m nad startem nasazuji přesto na trať a nad údolím stahuji 2x celý A popruh a nic. Přehodnocují situaci, s tím se nedá normálně letět. Vracím se nad start a na velkých uších se snažím přistát. Snadné to není, termická aktivita akceleruje a u startu pouze jediný Slovinec kmitá + - 100 m u startu. Kupodivu přistání se mi povedlo napoprvé a úplně bez chybičky. Uzlík v sekundě rozmotán a bez problému startuji napodruhé. Chvíli mi trvá než opět nastoupám a s 1000 m převýšením startu konečně nasazuji na trať Kobarid – Stol – Gemona a zpět. Před sebou již nikoho nevidím. Kontaktuji Ottu, ten je již u Stolu.
Nastává mi PROBLÉM č.4. Nějak divně vrčí variometr až úplně zhasne. Došly baterky. Věděl jsem, že jsou na 50% kapacitě, ale ve variu měním baterie 1x, max. 2x ročně. A dojdou zrovna dnes. Ještě, že mám v GPS plně nabité. A tak trénuji jak cítit stoupáky, hlavně pod zadkem, a dokonce se mi to začíná líbit. Pro jistotu kontroluji ještě jednou GPS, mám jenom tu základní od Mountfielda s malou černobílou obrazovkou. Vlivem mého slabšího zraku na čtení, většinou létám na režim s navigací – na velkou šipku a vidím že ………..
Nastává mi PROBLÉM č.5. Nad šipkou čtu vzdálenost 155 km. To přece není možné, vždyť to má ukazovat něco pod 50 km, abych věděl kde to otočit zpět. Při lepším zaostření vidím, že to není nastavené na Kobalu, ale na Doladu. Hraní s GPS ve vzduchu s mým zrakem není to pravé a tak radši markuji bod a doufám že na 45 km to otočím, když již mám ulétnuto kolem 5 km. V klidu letím dál, moc se mi to líbí, lehký protivítr, nádherné převýšení, dohlednost přes 100km, prostě paráda. Ale pozor ……..
Nastává mi PROBLÉM č.6. Něco mi zabzučí u levého ucha. Včela, čmelák, nebo vosa? Nevím. Podle zvuku identifikuji, že je asi 20 cm od levého ucha. Hrabu rukou v rukavicích, vyklepávám záda, projíždím rukou límec, popruhy a je klid. Bohužel jenom dočasný. Celé tři další hodiny mne živý tvor připomíná, že je tady se mnou. Zabzučí pokaždé dvakrát s asi sekundovou pauzičkou a pak přestávka, někdy  na 5 minut, ale nikdy nepřekročí 15 minut. Netrpím na žádnou alergii i když píchnutí do krku ještě za sebou nemám. To letím teprve prvních 10 km. Pokračuji letem dál vrchem přes Krn a rovně přes Kobarid, na hřeben Stolu. Doletím nad planinu hřebene Stolu. Je tady značný protivítr a dle GPS letím 8-15 km. Chvílemi pod hřebenem a většinou před na návětrné straně. Letem potkávám Slovince, který se již vrací od Stolu. Konečně přelétávám Stol vrchem a pokračuji dál k italským hranicím. Tam je zvýšený, lomící se hřeben, začínám mít problém jak ho přeletět, nebo obletět. Volám Ottu, ten zrovna otáčí nad Gemonou zpět. Dotazuji se kolik je hodin, a když vidím délku hřebene, značný protivítr, a je teprve 17. dubna – rozhoduji se pro návrat. Takže opět vrchem přes Stol, s větrem je to rychlejší, když to letí 45-55 km/hod. Na konci hřebene přeskakuji na Polovník, prudký svah mne katapultuje na hřeben, odskakuji na Krn, pod vrchem točím s větroněm, a od chatky letím již vše vrchem na Kobalu. Tady přeletím místo startu, jdu na přistání přes město (proti již značně zesilujícímu větru s rychlosti GPS do 10 km/hod) s minimálnim klesáním. Podívám se ještě nad bývalé tábořiště Maja, ztráta výšky je 100 m pod start Kobaly. Stahuji velké uši a jdu na přistání. Nad přistávačkou je pod 30 m téměř klid. Po 5 hodinách  a 68 km letu šťastně přistávám. Jsem velice spokojen i když 100 km musím nechat na příště. Vždyť létám pro radost – ne pro výkon.
Otta se šťastně vrací po 6,5 hodinách a 111 km. Oba akci hodnotíme velmi vysoko, 4 dny v zahraničí, 3 dny letové, Otta 3x přes 100km a já jsem s mými výkony také spokojen. Příště a vlastně vždy před letem musí být lepší příprava.

Letu zdar – Honza.
 



[Akt. známka: 1,17 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5


  Přihlášení

Uživatelské jméno:

Heslo:




Zapomněl(a) jsem heslo


  Poslední obrázek
Alpy 07_2017

zobrazení: 18991
známka: 1.33

  Počasí


poslední úpravy: 24.3.2006

.: glide.cz © 2005 :. .